Debata o pochodu slunce kolem Země, alias mudrování o podzimních stínech
Muzete mi, prosim, nekdo zmerit svuj vlastni stin presne v pul treti odpoledne? Muj [168cm] je tou dobou 2.9m dlouhy :]...na rovine...? :]. Mereno v nedeli 11.10.2009. Dekuju, Zi ;]
Vazeni ctenari, pratele. Po vzpamatovani se ze soku, ktery jsme utrpeli zhlednutim stavu ceske meny na nasich uctech, jsme zavreli usta, osusili slzu v oku a jali se hluboce premyslet cim a jak si trochu prilepsit :). I umistili jsme na Zizalu nejakou tu reklamu. A proto klikejte, klikejte, at se nam centy kutaleji do kapsy a treba diky nim zustaneme na ceste o nejakou tu hodinu dele a napiseme o jeden vesely clanek navic:).
Legenda říká, že v době, kdy Bůh rozdával svět, na Kyrgyzy zapomněl. Když se potom ozvali, dostali kus ráje.
Věřím, že kdo viděl Kyrgyzstán, na tyto věty si před spaním občas vzpomněl. Ve chvilce, kdy člověk slastně ulehá a před zavřenými víčky se muještě promítají jemné a syté barvy přírody, roztáčí se myšlenky jako barevná sklíčka kaleidoskopu. A taková je celá země. Stačí nehnutě sedět a pozorovat, jak se krajina mění jako střípky, jaké obrazce vytváří, každý kousek je jinak barevný a každý obrazec ve vás zanechává úžas.
Příhodnější pojmenování pro Uzbekistán by byl spíše Modrý Uzbekistán. Modrá barva, tyrkysová modř, tmavá i blankytná, to všechno jsou odstíny, které jsou tak krásné na všech minaretech, medresách a mešitách. Původní stará města, obklopená širokými zdmi jako staré pevnosti uprostřed již moderního města, dýchají modrou atmosférou. Kachlíčková výzdoba kopulí se v zapadajícím slunci leskne a posílá dolu mezi lidi modrá prasátka. A člověk si dole jen tak sedí, odpočívá v modrém tichu a říká si, jak je čas relativní. Není to ještě tak dávno, co tady za hradbami vládli chánové, po úzkých uličkách se trousili bábušky v pestrobarevných šátcích a prodávali modré víno. Dokud nepřišla rudá armáda a krutovládu chánů vyměnila za krutovládu sovětů. A modrá je krásná, ale jen v uzavřených skanzenech ještě nedávné historie.
Ne vždy je vše tak zlé jak to vypadá, a občas něco špatného je pro něco dobré :]. Tak nějak jsme si prožili 14 dní v Azerbajdžánu. O této zemi jsme v podstatě nevěděli nic víc, než že je tu spousta ropy, melounů a jeden národní park. Těšili jsme se, jak se někde v hotelu vysprchujeme, profrčíme Baku, vlítneme do Mekáče, počkáme na víza, a posvištíme dál.
Tři neděle jsme se hnali za světem, a v Baku si svět našel nás.
Expedice 2009 / 2010
Příhodnější pojmenování pro Uzbekistán by byl spíše Modrý Uzbekistán. Modrá barva, tyrkysová modř, tmavá i blankytná, to všechno jsou odstíny, které jsou tak krásné na všech minaretech, medresách a mešitách. Původní stará města, obklopená širokými zdmi jako staré pevnosti uprostřed již moderního města, dýchají modrou atmosférou. Kachlíčková výzdoba kopulí se v zapadajícím slunci leskne a posílá dolu mezi lidi modrá prasátka. A člověk si dole jen tak sedí, odpočívá v modrém tichu a říká si, jak je čas relativní. Není to ještě tak dávno, co tady za hradbami vládli chánové, po úzkých uličkách se trousili bábušky v pestrobarevných šátcích a prodávali modré víno. Dokud nepřišla rudá armáda a krutovládu chánů vyměnila za krutovládu sovětů. A modrá je krásná, ale jen v uzavřených skanzenech ještě nedávné historie.
