| Seznam článků |
|---|
| Čínský deník |
| Beijing |
| Gui Lin |
| Jinghong a výlet do džungle |
| Dali, Lijiang, Shangri-la |
| Sečuán |
| Tibet |
| Všechny strany |
28.-30. 11. 2009 cesta vlakem T22 do Lhasy
Neviditelné nástupiště číslo 9,5 směr Lhasa, vlak T22. Nasazujeme černé vysoke klobouky a vydáváme se na magickou, kouzelnickou cestu Tibetem. Ještě na peróně nám čínští kluci zkontrolovali pas, jízdenku a permit, a vše si pečlivě ofotili. Od té doby se pohybujeme jen podle namalovaných čar čínských úředníků. Nikam jinam ni krok!
Do vlaku se soukáme s fousatým Australanem Philem a Britem Jamesem, co jede na falešný permit, a fasujeme postele ve vagóně, co byl nejdřív první, a zbytek cesty poslední. Diskutujeme na téma, která varianta je více nebezpečná, a nad drahým Budweiserem, se v přeplněné uličce chystáme ke spánku. Po čtyřiceti hodinách jízdy projíždíme náhorní plošinou, dostáváme se do výšky 4500mnm, a ráno se probouzíme do 5000mnm. Ačkoliv jsme krevní buňky potrénovali v Litangu, hlásají nám své pocity bolestí hlavy, motolicí, a návaly na zvracení. Stačilo si však chvilku posedět pod oxygen maskou, a mohli jsme se dál kochat nádhernými výhledy na probíhající krajinu. Studené tvrdé kopce, zamrzlé říčky a ledové krusty jezer, černí jaci, bílá stavení Tibeťanů na střeše Země, a ledovcové hory podhůří Himalájí.
Lhasa...Město, které jsem si predstavovala navzdory všemu čínské, a v dnešní době snad i nezajímavé. Ale přesto mě mrazí, když vystupujeme na nádraží... Tak jiném...Tak architektonicky tibetském...Děkujeme, že jsme se sem mohli tím řídkým vzduchem prokousat!
Na nádraží na nás čeká „hlídací pes". „Náš" X, který naší skupinku bude provázet celým Tibetem. Průvodce, který čeká nejen n nás, ale na všechny turisty, kteří vystrčili z vlaku nos. A všichni nasedají do připravených aut a jedou do připravených hotelů, kde si je zítra průvodci zase vyzvednou, a dle připraveného itineráře provedou po připravených turistických místech. Jak zvláštní pocity taková „ochrana" vyvolává...Připadáme si jako Nemo v akváriu. Večer při „rozchodu" , zaznamenáváme všude přítomné kamery na ulicích, a roty armádních čínských chlapců, kteří jsou se svymi samopaly za pasem ve strehu na každém rohu ulice.
Seznamujeme se s posádkou, se kterou budeme další dny trávit po památkách, a následně v džípu na nepálské hranice. Steak z jaka, mléčný čaj, momo knedlíčky a jačí cheese páj. Mňam :).
1.-2. 12. 2009 Lhasa
Jestli byl Tibet v Sečuánu, byl to Tibet materiálně ukázkový. Tibet, který jsme viděli ve Lhase, byl Tibet duchovní. Tímto se omlouvám X, jestliže jsme jej zpočátku označovali za bručouna, ale tento pán, Tibeťan, nám ukázal Lhasu takovou, jakou jsme chtěli vidět. Lhasu ztracenou v čínských garážích, Lhasu nemocnou pod čínskou vládou, ale Lhasu držící se zuby nehty nad vodou ve svých klášterech, chrámech a v tisíci komnatách Potaly.
Na každém místě, které jsme prošli, jsme dostali povídání o jednotlivostech buddhismu, o inventářích v každém místě, o Dalai Lámovi, a Panča Lámovi. Čeho si velice vážíme, dostalo se nám pár osobních názorů na rok 1959 a smutku Tibeťanů, kteří v dnešní době nejvíce truchlí nad nepřítomností Dalai Lámy. Tato místa však nejsou mrtvá a mnoho optimistických lidí Tibetu jej navštěvují ke svým každodenním obřadům a modlí se k prázdnému trůnu Lámy.
Vůně jsou nezapomenutelné. Lhasa voní jačím máslem, sušenou pálenou trávou a kouřový opar se snáší nad jejimi střechami. Lhasa se modlí a přináší své oběti...
Dnešní den byl dnem výjimečným. Všichni obcházeli třikrát svá poutní místa a hlavní náměstí u chrámu Kokhang (nejposvátnější místo a cíl poutníků z celého Tibetu), se choulilo do mračna pálených obětin. Modlitební mlýnky jeli na plno, modlící poklekávali, a svým čelem dotýkajícím se země, směřovali ke konci své motlitby...A uprostřed té poklidné, tiché a voňavé nálady Tibetu, stál čínský hasicí vůz s vodními děly...
I pod poklickou cinskych zlych duchu ma Lhasa stale sve kouzlo...
