• Vlakem, vlakem a zase vlakem až do Králíků. Tam jsme nakoupili pecen chleba, našli Míšu s Kuli v místní restauraci a autobusem se přiblížili na Dolní Moravu.
• Tam už se kompletní sestava - Xko, Míša, Kuli, Samuel, Soňa, Knoflík a Žížala - vydáváme do lesa hledat chajdu Vilemínku.
  
• Pod heslem "co si odneseš, si také vypiješ" se každý podlamuje pod lahvemi vína, slivovice a litry piva, nepočítaje konzervy, kila vepřového a dalších dobrot.
• Soutěž o nejlepší večeři vyhrává tatínek holubář ze Studénky, co zabil 9 holubů - oškubat, napařit, vykuchat a opéct. A šup na to tiramisu od cukráře a hupky na palandu.
• Vilemínka je krásná dřevěná bouda v lese u potoka bez elektřiny, bez vody. Hrnec stačí na celou koupelnu, svíčky na Silvestrovský večer vytvářejí hezkou atmosféru.
• A venku začali mrazy ... v noci v údolí až -15C.
• O půlnoci na Nový rok zapalujeme oheň a všem KRÁSNÝ NOVÝ ROK, kamarádi...

• Jeden den si užíváme krásný výlet na Kralický Sněžník (1424m)

Je mrazivý slunečný den, sníh se třpytí a sluníčko svítí. Šlapeme nahoru cestou necestou, tváře mrazí a čaj v termosce hřeje.
Na vrcholku je úžasný výhled kolem dokola na hezké české kopečky, jeden z nich je i Sněžka. Moc moc moc tam fouká, trénujeme létání a za kamenem za větrem pijeme slivovici.

• 2.1.09 Vilemínku opouštíme a vydáváme se na přechod Jeseníků do Rychlebských hor.

I přesto, že jsme snědli skoro všechny zásoby a vypili veškerý alkohol, batohy zázračně nezmenšily svůj objem...

První den se vydáváme s plnou polní opět kolem Králického Sněžníku, podél polských hranic, po hřebenech, běžkařskou trasou a lesní cestou kolem Medvědí chaty až na Paprsek . Celkem jsme ušlápli 25km. Bylo krásné počasí a na hřebenech nádherné výhledy. Mrazilo až praštilo a protože jsme měli velkou motivaci dojít na chalupu, abychom nemuseli spát v lese, zvolili jsme v druhé polovině méně náročnou trasu. Bohužel však na úkor hezkého rozhledu. Na Paprsek jsme dorazili až za tmy a s velkou radostí jsme do sebe natlačili večeři a zapili to galonem piv. Žížala měla tak unavené nohy, až jí jedna otekla. Užili jsme si horkou sprchu a pak hromadné spacákové ležení pod kulečníkovým stolem.

Druhý den ráno nás vzbudil personál při přípravě snídaně a tak jsme se relativně brzo vydali na další část pochodu. Většinu dne opět po hřebenech polských hranic. Potkáváme více turistů-běžkařů a půlku dne s nimi sdílíme trasu. Motáme se na vrcholku, fouká a mrzne, ale obalené a ojíněné stromy, hodně sněhu a modré nebe nás odměňují po celý den. Půlka expedice zvolila běžky, druhá půlka sněžnice. Sněhu nebylo moc, běžky tedy trošku trpěly, ale sněžnice jsme de-facto moc nevyužili. Navečer se blížíme k Černému vrchu a pomalu hledáme místo, kde se utáboříme. Stany nakonec rozkládáme v remízku bývalých Hraniček,  u louky, a rozděláváme oheň v připraveném ohništi. Pomalu se snáší tma, svítí hvězdy a sníh se v jejich jasu třpytí. Řekla bych, že byla krásná noc, jen kdybychom nemuseli pořád běhat kolem ohně, abychom se alespoň trošku zahřáli :). Dávka jednoho ešusu horké vody trvala nad vařičem 3/4 hodiny, takže pro polévku, instantní kaši a čaj jsme se naběhali trošku moc ;). Noc i přes  to, že teploty nestouply nad -15, nakonec všichni zvládli výborně, nikdo zimou netrpěl - ani Soňa, co měla dvě karimatky a dva spacáky a nakonec ani Míša, který neměl ani jednu karimatku a jenom jeden starý splasklý spacák :).

Třetí den jsme z Hraniček došli do Javorníku. Cíl byl jasný - vlaková stanice a odjezd domů. Samotná cesta už byla pouhý nástroj k cíli. Sluníčko se schovalo, byla mlha a pochod do nížiny nebyl sám o sobě nijak  zábavný. Soňu trápilo koleno, Žížalu obě dvě ťapky a všichni mysleli na polévku v nádražní restauraci. Cílovou rovinku do Javorníku jsme nakonec běželi, abychom stihli spoj - M+K utekli na autobus do Králíku k autu a pak do Studénky a zbytek výpravy na rychlou klobásu do hospody a pak na rychlý spoj do Prahy.

• Shrnutí - celkově jsme nachodili cca 55km

 

 

Foto galerie zde: